4.7. Independence Day - Den nezavislosti, toliko Pondeli
Ke snidani Larry vyrobil pancakes, coz je neco jako palacinka, ale ze slabe jineho testa a tlustsi. Nacez jsme se svezli s Pavlou do obchodu REI s campovacimi potrebami (nepotrebujete titanovy odlehceny kampingovy salek na esspreso? Maji ho ve sleve!) Uzasne spacaky (netusil jsem, ze se spacaky rovnez rozlisuji dle pohlavi), nafukovaci matracky, zachrane folie odrazejici az 95% vyzareneho lidskeho tepla, rozmrazovace rukou, velice specialni vlozky do bot, susene jidlo, specialni ponozky a taky klobouky. Nakonec jsem si i jeden koupil. Pak sla Pavla shanet boty a my ocumovat elektroniku do Good Guys. Moc hezke hracky tam meli! Pavla prisla mnohem drive nez jsme stacili vsechno ohmatat a litovat, ze to nemame (vsechny mobily byly tzv. vecka, divne, holt Amerika). Dale jsme meli v dennim planu vyrazit na kola. Smer zapad, cil Phoenix Lake v jakemsi parku. Pod mym velenim nevelenim jsme velice priblizne oscilovali kolem optimnalni cesty, ale shodou vsech stastnych nahod jsme se s planovanou cestou protli mj. u Phoenix Lake, takze jsme cile dosahli. Potkali jsme pani s ditetem na zadech, ktera na nas chvili koukala, jak tahnem kola po schodech a poradila nam, jak se dostat do zmrzlinarny v Lakespuru, do ktere jsme se malem dostali. Tentokrat jsem minul jen o jednu odbocku. Coz znamenalo, ze jsme misto udolim jeli po nejhorsi mozne ceste vedouci pres mistni dominantu vrchol 1000ft vysoky. Uf,uf, chudak Kuba, vypadal temer tak znicene jak rattle snake (chrestys), ktereho jsme videli dole u Phoenix Lake a ktery byl prejet rangerskym autem. Ale ten vyhled stal za to, ne? To vite, ze jo! [Kubo, priloz fotky,pls!] A jak si nas Kubik zaradil na tom prisernym sesupu dolu po polnacce plne struh vymletych vodou tekouci z kopce. Meli jsme trochu naspech, protoze bbq zacinalo nejpozdeji v sest a bylo uz pet pryc, kdyz jsme se vratili z kopce do zastavby. Tak jsme chytli prvni primou ulici, ktera nas zavedla az k mostu pres Canal. A hura v 1740 jsme uz doma. Umyli jsme se, pac jsme byli zpoceni jak prasata a pak pomahali pripravovat veceri. Slavnostni hot dogy a hamburgry. NEsmite si predstavovat ty blafy, ktere pod temito jmeny dostanete v MC, tyhle byly prave domaci americke. A jak jsme si posmakli! Prinutil jsem Larryho, aby nam jeste povedel neco o vyhlaseni nezavislosti, coz Kubu ukolebalo az do spanku. A od te doby uz jen dopisuji blog za posledni tri dny. A ted uz se mi chce spat, tak me omluvte.... CHRRRRRR

5.7. utery
Tak nam zacal ctyrdenni pracovni tyden. Nase dlouhe nebehani se projevilo i na case ranni rozcvicky. Podle puvodniho planu jsme meli dneska zacit praci v Oaklandu (prumyslova ctvrt nedaleko SF), ale jeste nase sluzby nejsou zadany. Nam to nevadi, mame jeste praci na lodi. Celou nalakovanou plochu jsme vzali smirgl papirem, abychom z ni dostali drobne necistoty a natreli druhovrstvym lakem. Drevo ted nadherne sviti na slunicku. Byl cas na obed, tudiz jsme pockali, az dungeon keeper uklidi v kuchyni a pak jsme po ni cakali olejem vystrikujicim zpod massa do nasich obedovych hamburgru. Nicmene, ty hamburgry staly za to. Kuba totiz pripravil i volske oko, ktere jsme do nich implantovali. A tak jsme si pochutnali.
Nalakovali jsme jeste desky vyjmute ze vnitrku lodi a dali si oraz. Zcela dle nasich zvyklosti jsme se vyplavili na kajacich, tentokrat az k hornim dokum a zpatky. Dodelal jsem blog, u ktereho jsem podle zapisu usnul (viz "CHRRRRRR").

6.7. streda
To bylo strasne tempo! Kuba ted rikal, ze frekvenci nechal, jenom zvetsil lambdu (to asi znamena, ze natahl kroky) Kazdopadne jsme skoncili s casem osmnact minut. Vyflusani, zpoceni a nemohouce dychat. V bageterii jsem si uzil toho bajecneho pocitu, jak se vas ptaji do posledni podrobnosti, jak to chcete (jaky bagel? se syrem? toustovany? sem nebo sebou?), a pak si to udelaji jak sami uznaji za vhodne. Samozrejme jsem ridil. A nenaboural. Hodinku jsme pobyli doma, Larry neco zarizoval a my jsme parili internet. V devet jsme vyrazili na cestu do Oaklandu za Arthurem. Arthuro je Larryho davny pritel, ktery nas bude zamestnavat od pristiho pondelka. Cestou jsme krosli Richmond bridge a po freewayi jsme dorazili az do Oaklandu, kde jsme z ni sjeli a projizdeli mezi domy. Larry se ptal Kuby, jestli dava pozor, ze bude priste navigovat a zezadu se ozvalo jen chrrrr... chrrrr.... Ach jo. Dorazili jsme v poradku a potkali se s Arthorem a jeho dvema zamestnanci, jeho Zenou Ninou a synem Frederickem (Call me just Fred, its shorter - frajer :) Prestehovali jsme jednu madraci a uklidili nejake stare papiry okolo vedlejsiho domu. Arthuro nam jeste ukazal kamna, ktere jsme uspesne odstehovali. Nasli jsme spoustu nadhernych veci, jako treba slamenny klobouk nebo stativ na buben. Its all garbage 'nly garbage rikal Arthuro, If you want anything of it you can take it. Pak nas zavedl do jakesi sopy plne dalsich pokladu. Kola, jedno funkcni, retezy, neidentifikovatelne vzacnosti. Museli jsme se navzajem ujistit, ze i kdyby nas s tim pustili do letadla, z domu by nas s tim vyhodili... Zacali jsme se nudit, Larry odesel do banky, tak jsme si rekli o praci - dostali jsme za ukol zbrousit desky do dveri. Zbrousit a natrit finishovacim lakem. Byli jsme s tim hotovi behem hodiny a zaslouzili jsme si pozvani na obed. Poobedvali jsme v zahrade u domecku podobnem svetu Neverhoodu. Nina uvarila velice dobre a nad hlavou nam sumel pulcitronik-pulpomerancovnik-kousekgrapovnik. Prijel Larry a museli jsme jet zpet. Dekujeme za obed! Zavezl jsem nas zpatky. Na molu jsme jeste zlakovali druhe strany desek ze vcerejska, odlepili maskovani z lodi a pobrousili dolni drevene listy na lodi. Vlastne jen jednu, tu na pravoboku. Mezitim prijela Sabra(univerzitni profesorka) se synem Alexem(18). Budou s nami sdilet dum nasledujici tri dny. Meli jsme velkou veceri, spagetty a rizi se staroceskou kureci omackou. Alex ted brnka na kytaaru a vsichni se sbiraji, ze pudou spat. Kam?

7.7. ctvrtek v SanFran
Dneska nas bezelo sest! Alex(27:47 min) se sice cestou ztratil a Sabra se vratila jako z vychazky, ale presto je to rekord sveho druhu. I na bagelech nas bylo sest (zaslouzime si je). Vratili jsme se domu, vzali si veci a spolu s Alexem vyrazili do velikeho sveta. Hura na San Francisko! Larry nas vzal autem na ferry (= cesky privoz, akorat do ferry se vejde tolik lidi co do boeingu) a dal uz jsme byli na sve vlastni ose. Dojeli jsme do velkeho Mesta, Kuba zabroukal "when you are leaving San Franciskoooo..." a pesky se vydali mezi mrakodrapy. Nejak se jim tam dari, je jich tam jak hub po desti. Ovsem lidi je tam jeste vice. Pichli jsme do mapy prstem a tak jsme vyrazili na Rusky vrch. Cestou jsme navstivili slavne knihkupectvi beatove generace City Lights. Chvili jsme se tam zdrzeli a nasavali atmosferu padesatych let. Na Ruskem vrsku (... si rozbijeme ...) jsme vlezli do kostela Jana z Asissi a prosli tichym interierem. Sesli jsme dolu az k mori na Fisherman`s Wharf (cca Vaclavak) a jdouce podel more jsme narazili na slavny Pier 39. Atrakce, zamestnany jmeno-pismomalir, pulapky na pienonze, akvarium, kolem na mori lode, ale nejlepsi jsou stejne sea-lions (podle prekladu na slovnik.seznam.cz jsou to lvouni). Jejich auuuuuf! auuuuuf! umi Larry vyslovit jeste lepe nez samotni sea-lioni. Bohuzel tentokrat se v zatoce, kde jich je normalne okolo tri set, potuloval pouze jeden. Auuf jo. Koutkem oka jsem spatril rozhlednu na vrsku Telegraf Hillu, Coit Tower. Nas osud byl zpeceten, tam se musime vysplhat! Nakonec to nebylo tak tezke a vyhled opravdu stal za to. Toz vychutnali jsme si ho do posledniho dousku, coz nas privedlo k myslence, ze bychom si radi vychutnali nejaky ten obed. Alex to vzal na sebe a dovedl nas do thaiskeho restaurantu, kde jsme se velmi dobre a celkem levne najedli. Nasyceni jsme opustili orientalni jidelnu a s radosti jsme hned za rohem nasli pohovku s napisem FREE. Napis jsme odstranili, protoze uz nebyl pravdivy. Pohovka byla obsazena. Meli jsme na ni siestu. Kuba si zase (temer) schrupnul. A ja zase hledal v mape, kam bychom mohli vyrazit. Vedeni mym neminoucim vedenim jsme prosli China Town az k cinske brane. Kuriozit jsme videli plno, ale zajimavosti... Kuba nas premluvil, abychom se jeste stavili v obchode s elektronickymi hrackami. Zatimco on si prohlizel vecicky jako srolovatelnou klavesnici, ja s Alexem jsme sledovali konec 6 epizody hvezdnych valek. Kuba nic nekoupil a Han Solo zase vyhral, takze jsme mohli pokracovat. Vesli jsme do METRIONu, budovy s kinosaly, prodejnou arkadovych games, Warhammerovskym parenistem (Warhammer a Warhammer 40,000 je vyupgradovane hrani s vojacky, ma spoustu pravidel) a elektronickou hernou. Americka mladez, jak jsme zjistili, ujizdi na gamese zvane Dance, Dance Rrevolucion. Na zemi jsou ctyri sipky (Up, Down, Left, Right, [pro levaky Left a More Left, zdravim Pepu a Kubu]) a monitor vam ukazuje, jak je mate dupat. Coz se samozrejme v rytmu hrajici hudby, takze vysledkem je "tanec". Hned za Metrionem je park s umelym vodopadem, coz je vlastne pamatnik Martina Luthera Kinga. Kuba se jeste rozmyslel, takze jsme se pokusili koupit jeden bajecnej harddisk, ale posledni si prave nekdo odnesl. Pech. Natahli jsme krok a stihli ferry domu v 1655. Cestou Kuba (a dokonce i ja) usnul. U budovy nas vyzvednul Larry a krome vecere se uz te doby nic nedelo.

Patecni uklid 8.7
Alex ani Sabra uz s nami dnes nebezeli, cimz prisli o velkolepou ranni podivanou na slunce nizko nad obzorem i o jednoho sedeho pelikana zakotveneho na lagune spolu s nekolika volavkami, kormorany a dalsimi mensimi ptaky. Tak jsme byli na bagely zase jen ctyri. Dnesni prace spela k jedinemu cili: domu pripravenemu na sobotni brunch(breakfast/lunch). Odsandovali jsme levobok lodi a natreli obe bocni prkna. Kdyz jsme uz byli v tom lakovani, natreli jsme i desky z interieru na druhe strane. Kuba odsrouboval dvere ze skrini na kachlikovem grilu co stoji na zahradce. Dvere jsme rovnez poskrabali motorovym smirglpapirem a pote napustili danskym lakem (ci olejem?). Vysledek stoji za tu praci. Alex mezitim umyval okna a Sabra nakupovala jidloviny. Alex hadici vycistil zahradku (Larry tomu rika podium, ale je to proste vykachlikovany prostor za domem, zahradka) a my setreli prach z kachlikoveho grillu. Teleskopickym smetakem v kombinaci s hadici jsem s Larrym vycistil pokryti na hot tub (vyhrivana venkovni vana) a stejnou metodou jsem pak vydrbal docista palubu lodi. Mezitim jsme (LArry, Alex, Kuba a ja) poobedvali u Avatar`s. Alexe uz tam znali, takze si proste dal "to co minule", je vegetarian. Vlastne myslim ze vegan. Rovnou z prace jsme sli na patecni mexikanskou veceri (Kuba se, pravda, stihl rychle ocakat) a bylo nas osm. Ti, co mohli pit margarity (v americe se muze od jednadvaceti) meli s pitim ctyr dzbanu docela problem, ale domu se dostali vsichni uspesne. Nase teenagerske trio bylo jeste pozvano k Dougovi a Angie na film Pouline Dynamite (nebo tak nak). Mimo toho Doug ukazal Kubovi svuj pracovni koutek, vcetne nekolika hracek, ktere programoval. Veskere programovani provadi v assembleru, coz je dost tuha prace. Larry s Pavlou uz davno spali, kdyz jsme se dostali zpet. Larry stacil jeste behem filmu zavolat, ze za sebou mame zamknout. Spat jsme sli po pulnoci

Sobotni brunch
Vzhledem k tomu, ze jsem vstaval v osm, jsem spal... osm hodin. V deset neoficialne zacinal brunch a my museli stihnout: pripravit vsechno jidlo a piti, nakrajet ovoce, upect palacinky (to byla prace naseho teamu!) a pak po sobe uklidit. Upect hromadu palacinek priblizne trikrat vetsi nez na nas obed, coz bylo presne spravne mnozstvi, nam trvalo hodinu. A ze se povedly! Zbyla jenom jedina. V pul jedenacte se zacali trousit hoste. Pravidla domu, jak rikala Pavla prichozim, jsou jednoducha: my davame jidlo, vy se sami nakrmte, sami seznamte. Co bych povidal, jidla bylo dosti, na kajicich se jezdilo (potkali jsme mistniho lodniho policistu-kapitana, projevil se jako namysleny blb), povidalo se mnoho, lidi bylo hromada. Z jiz zminenych Patricia, Nina+Arthuro, Doug+Angie, z lidi, co jsem jeste nepotkal nejaka rodina s detmi, co se zoufale chtely projet na kajaku, lidi, co Pavla zna z ferry (takci cesta jak ziskat zname) a samozrejme Sabra a Alex, ktery mel dnes 19. narozeniny. Happy birthday to you! Okolo ctvrte se posledni hoste vytratili, coz jsme my dva uz nevideli, protoze jeden z nas vysel na pocitaci rejpaje se v prestizi a druhy chrunel v posteli. Vecer jsme videli pujceny film Hotel New Hampshire (dalsi klasika, vzpominate?) a pote jsme se rozloucili se Sabrou a Alexem, museli letet dale na jih. Chce se mi spat, nevidim co pisu. Mozna by stacilo umyt bryle, ale spise je to tim, ze se mi zaviraji oci. Ono cely den jen jist dokaze unavit.

Nedelni flakani 10.7
Probul jsem se v osm. To proto, ze mi zazvonil budik. Budik jsem vypnul a vratil se zpatky do postele. Mnohem odpocatejsi jsem se probudil podruhe a to uz urazeny budik ukazoval pul dvanacte. Na druhy pokus se mi uz podarilo vstat a pustil jsem se do snhidane. Kuba uz byl vzhuru delsi dobu, ale do niceho se jeste nepustil. Tak jsme se chvili flakali od niceho k nicemu az Pavla prisla s tim, ze jede na hike a jestli jedeme taky. Prestoze Kuba se tak zdaleka netvaril, odpovedel jssem za nas oba, ze takova nabidka se neodmita a ze bychom OBA litovali, kdybychom ji nevyuzili. A tak jsme jeli. Autem jsme se vysplhali po kopcich naproti SF pres Golden Gate, vyuzili jsme samozrejme nadherne vyhlidky na Most a zaparkovali jsme na Rodeo Beach, v samem srdci parku Marin Headlands. Kdysi vojenska oblast je dnes frekventovanym mistem turistickych vychazek, protoze vojaci jako jedini nenechali sve uzemi zastavet hromadou domu, takze jde o siroko daleko o jedine nezadomovane (jako nezalesnene) uzemi. Nase trasa vedla zcela jednoduse na jeden z kopcu nad plazi a zase dolu. Jeste u plaze jsme videli hromadu sedych pelikanu. Cele hejno citajici asi 40 ptaku. Nekteri se cas od casu zvedli a majestatne (rozpeti kridel srovnatelne s delkou osobniho vozu...) krouzili nad nadrzi, do ktere pak ponekud mene majestatne zuchli. Dale jsme potkali par hikeru, nekolik cyklistu a dve dvojice runneru. Nechapu proc lidi bavi BEHAT po kopcich... A vymysleli jsme puvod slova hike. Je to totiz slozenina ze slov high (vysoky) a king (kral, vladce). High king se na nas hneval, takze navaril plny kotel mlhy, ktery vylil na vrcholek, takze jsme meli nadherny vyhled na mlhu smerem na Golden Gate Bridge, mlhu smerem na San Francisko, mlhu smerem na ocean, mlhu smerem nahoru a mlhu smerem dolu. A taky samozrejme na mlhu vsude okolo. Cestou dolu nam Pavla vypravela o socialnim posunu vpred v sedesatych letech a posunu vzad za Bushovy vlady. Ach jo. Dole na Rodeo beach jsme jeste chvili sbirali huste kaminky (huste ve smyslu "fakt husty!"; pozn. teenagera) a nasli par polodrahokamu (?) correlianu(?). K veceri zbytky od brunche. Po veceri jsme jeste s Kubou vyrazili na vyzkumnou cestou podel pobrezi zatoky. Slunce zapadlo a my se obratili zpet. Stalo to za to. V ramci filmoveho klubu Luckham American Classics [LAC:] jsme jeste videli Hitchkokovo Vertigo, film ktery se odehrava ve meste San Francisco. Kuba usnul a probudil se (dle jeho vypraveni) az o pul treti a sel si lehnout do vlastni postele.

Pondeli (pracovni)11.7
Tak je tu dalsi tyden. Opravdu jsem se snazil zabehnout nejaky rekordni cas, ale osmnact minut je nase prokleti. V bagelarne si ten typek (ma na cedulce jmenovku ACE (eso) :) uz pamatoval me jmeno! Samozrejme jsem obe cesty ridil. Srazil jsem jen jednoho vedle-chodce a stouchnul jen do malem-tam-bylo-auto. Jeste dnes jsme makali pod Larryho vedenim. Oblekli jsme lod kompletne do druheho nateru, drzaky na padla, ktere Larry onehda instaloval, jsme namalovali na barvu steny na niz jsou povesene. Namalovali jsme jeste betonovou zidku mezi nasim domem a domem Douga a Angie. Jeste k tomu jsme stacili obrousit a namalovat dverni ram na lodi. Kdyz prihlednete k tomu, ze bylo vedro nad sto stupnu (Fahrenheita), musite uznat, ze to byl vykon velice uctihodny. K obedu jsme meli vajecinu s kousky sunky, spoustou chleba, troskou syru a ICQ debatou se Soukupy, Ostrava. (Zapomnel bych malem - Kuba zase rano po dlouhe dobe Skypoval domu, Schieblovi se vratili z Rakouska cyklisticky.) Vecere stale jeste zbytky z davna, salat to vse jisti. Jeste po veceri jsem vyrazil na zapadosluncovou vychazku podel zatoky. Mejte se vsichni, du spat!

Utery (pracovni - v Oaklandu)
!Happy byrthday Larry! [birth... pozn. Marek]
Rano jsme samozrejme bezeli nase obvykle 2.3mile dlouhe kolecko, po kterem jsme jeli na bagelovou snidani k Noahovi. Dneska jsme ale odchazeli soucasne s Pavlou [spechali jsme totiz do Oaklandu]. Doma jsme tedy nahazeli do tasky pracovni obleceni, pracovni [hiking] boots/y a vyrazili jsme. Marek se pod mou navigaci, konsultovanou s Larrym pres vysilacku, jal vedeni. Zastavili jsme se v shoping centru, kde jsme nakoupili potrebne vybaveni, a pote jsme pokracovali dale do Oaklandu. Cesta probihala dobre, kratili jsme si ji wireless komunikaci. V Oaklandu jsme dostali [od Arthura pozn. MareK]presne instrukce: "koberce pryc, tuto zed pryc, vsechno tamhle na hromadu, vsechno je jen ZGARBIC" [zgarbic-amricky pribuzny nasich evropskych zgarbu[ garbage p.M]] Pustili jsme se do toho s takovou vervou, ze za zhruba hodku a pul jsme to meli hotove. Frederico tedy telefonoval Arturovi: "kolik te zdi maji zbourat?" odpoved byla jednoznacna i v mexicke spanelstine "celou, je to zgarbic". Dal jsem se tedy do dobourani zdi, kdezto Marek sundaval koberec a linoleum v druhem byte. Ve 12 byl samozrejme time to lunch, Frederico se nabidl, ze nas zaveze do restaurace o 3 bloky dal. Pry, aby jsme trefili, jeste rikal cosi o prvnim dni[a asi uz rozpoznal me ztraceci nadani]. V restauraci, kde sem si ve svych flekatych monterkach pripadal jako doma [byl jsem pysny na to, ze mam vice barevnych fleku na kalhotech, nez ti tri panove nahodne rozmisteni u "umelecky pomalovanych stolu",jak prohlasil Marek, kdyz jsem navrhoval valmi levne, zato priserne efektni upgrade techto preklizekovych ctvercu na nozkach][ja jsem rikal Fredovi, ze si vezmu lepsi tricko, a on na to, Ne! tohle je COOL, tady je Amerika!p.M]. Rychle jsem zblajzl svou tortylu plnenou veprovim, ryzi a salatem [burrito p.M]a zatim co Marek dojidal druhou polovinu sve kureci obdoby[no dovol!pM], sem si jak jinak nez zdrimnul. Po chvili se mnou Marek nenapadne lomcuje [dnes uz podruhe] se slovy: "vstavej jdeme!".[neni pravda! on se vzbudil sam!, ja se jenom tichounce otrasal smichem pM] Dosli jsme tedy tri bloky zpatky k Arturove truhlarstvi a pustili se do prace, ktera utikala celkem rychle. Arturo se vytasil s hromadou "Emerickych" vymozenosti [napr.: elektricka primocarka velikosti a raze prumerne sbijecky, nebo zde velmi potrebny "hledac nosnych stojek v nitru sadrokartonoveho sendvice"]. Okolo treti uz nam ale prisel rict, at zacneme poklizet, ze ve ctyri nejpozdeji koncime. Poklidil jsem tedy v prvnim byte a pomohl Marovi odnosit vsechny koberce a zgarbice. pak jeste nejake zmatky s mymi botami a hura domu. Arturo nas vyvedl az na freeway a odtam jsme to jiz nadherne trefili [horsi to bude zitra]. Po schlazeni zmrzlinou a pitim jsme se vydali na kajaking. Pri nasedani se mi podarilo dostat se nejakym zahadnym zpusobem do kanalu a tak jsem se cely mokry sel prevlict.["podivej, jak z toho mam zelene tricko" volal na mne zdimaje sve odjakziva brcalove triko pM] Tentokrat jsme se vydali smerem ven z kanalu, kde jsme asi po 100 metrech nasli lodenici, kterou se Marek ihned jal prozkoumat, kdezto ja se pevne zachyti mezi pilire mostku a opaloval. Vzbudilo me az Markovo hybani s lodi [grrr, dnes uz potreti]. Chvili jsem remcal, jelikoz se me snazil privazat k vlastni lodi a na me dopadali kapky slane, toxicke a radioaktivni vody. Nakonec jsem mu to privazal sam a nechal se tahnout (8 . Vynalezli jsme pritom novou hru "Under bridge" [ikdyz to ma i bezdomovecky datadisc, mi hrali normalni vodni] spocivalo to v tom, kolik podjedeme mostku vedoucich od brehu k molu. nastesti jsme podjeli vsechny. Marek hned vyslovil ideu o jakemsi profesionalnim zavode, ale nedokoncil ji. Po navratu se s nami Pavla rozloucila a sla do skoly [vyuka spanelstiny]. Ja jsem nasel pod Dagovym mostkem asi pet micu a Marek chtel alespon jeden vylovit. Pry se mu to i povedlo a Larry s nim delal nejaky blbosti. My jsme zatim pripravovali nas slany dort "Lucky ham", a kdyz pak Larry prisel, tak jsme se mu jej pokusili predat s hlasitym "HAPpy birthday". Pak nejaka fotodokumentace, no a vrhli jsme se do nej. Posilneni "Stastnou sunkou" a jahodami, jsme se rozhodli konecne dnes vyprat. Roztridili jsme vsechny spinave svrsky na barevne a bile. Barevne jsme soupli obratem do pracky. Larry nam dal hromadu tricek a rifle, aby jsme meli v cem chodit, kdyz se to ted pere. Pak bloging podle vzoru sleeping a hurra do postele.

Streda trinacteho - druhy den v Oaklandu
Dneska jsme behem ruuningu potkali podezrele malo lidi... Co predchazelo vstavani: nekdo mi zlomyslne [ja jsem si to fakt nebyl] naridil budik na treti hodinu ranni. Bez jakychkoliv problemu jsem se probudil, koukam, venku desna tma. Splnil se mi muj sen! Konecne muzu zacvaknout budik a jit si znova lehnout. Abych nezaspal, nastavil jsem ho znova - na "spravny" cas, sedm hodin (!). V sest tuka, busi na dvere Larry a pta se, jestli furt spime a ja se divim, proc me budik nevzbudil...
Do bagelarny jsme jeli truckem, takze ctyri lidi, co sedime u stolu, meli pred obchodem tri auta. Jojo to je Amerika. Po snidani nas Larry doprovodil na spravnou freeway, zamaval a zmizel pred Baybridge. Cestou jsme nezabloudili. V Oaklandu jsme rozebrali [hmmm, kladivem a pacidlem] kuchynske linky a Kuba vyrezal diru na lednici v hornim byte. Uzili jsme si furu srandy, ale bojim se, ze zitra uz budeme muset pracovat (=]. Obedvali jsme na stejnem miste jako vcera a cestou jsme zjistili, ze uz to neni Oakland, ale univerzitni mestecko Berkeley. S instinktem taznych ptaku jsem trefil domu beze vseho bloudeni. Vyjeli jsme si na kajacich (tentokrat bez koupani v Kanalu) a slunili jsme se u dolniho kotviste. Nekteri z nas dokonce i usli, hm hm. K veceri Pavla pripravila vybornou zelnacku s Larryho cool [t.nezn. studene, naopak horke a pikantni] bramborami. Dojedli jsme se mellonem a pak Pavla vytahla Larryho na vychazku, ze ktere se prave vratili.

Ctvrtek 14.7, potreti pod velenim Arthura
Dneska jsme zabehli opravdu dobry cas! Po patricen ranni ociste jsme skocili do aut (Larry tentokrat drivoval pavlinu Hondu) a presunuli se do bagelarny NOAH's, kde jsme uz jako doma. Ranni davka bagelu se nijak nemeni, takze jsme po nasich dvou bagelech a caji vyrazili do prace. V aute se citim velice pohodlne, hrajeme CD a nekdy i zpivame. A dneska jsme dokonce ztuhli v nefalsovane, americke zacpe! Hloupi americane maji vsichni automaticke prevodovky, tk jim to nedela problemy a taky se jim rychlisti 1 mile za hodinu popojizdi ouplne pohodlne. Ne tak mne. Ale procvicil jsem si praci se spojkou i jizdu v traffic jamu. Do Oaklandu jsme dorazili s jistym zpozdenim, ale rychlou parci jsme vse dohnali (=]. Dneska jsme jeste trosku zvetsili otvor pro lednici (Tigerem, nasi motorovou na-vse-pilou), orezali jsme sadrokarton kolem jednoho okna (budou tam dvere), vyrizli jsme diru na okni stresno a (to souvisi s predchazejicim) Tigerem jsme vyhodili pojistky. ["Waa-aw..." ozvalo se zpoza Tigera a jedno svetlo zhaslo...] Frederico nas dneska svezl autem na obed. Fred jezdi stejnym stylem, jako Kuba v Need For Speed: Underground2, jen s tim rozdilem, ze Kuba jezdi prece jen obezretneji a Fred na druhou stranu nemusi pouzivat NITRO. Brzdi s kvilenim brzd, parkuje smykem mezi stojici auta, cervenou na semaforu objizdi skrz benzinky a obezretne se vyhyba policemenum. Cestou nam jeste povidal, ze s jidlem je to stejne jako s holkami, co chutna jemu, nemusi chutnat nam. Frederico ma hodne zvlastni nazory, ale chvali ceske pivo (" czech beer is simply the best!"), tak mu je nevyvracime. Zavezl nas k sandvicerii [jako pizzerie, ale jine jidlo :], ale ta mela napsano na ceduli uvnitr zavreneho obchodu, ze "jsme radi, ze jsme vas mohli sest let obsluhovat, ale sorry - skoncili jsme". Tak jsme obed koupili v Berkeley Bowl, svetozname samosce [ja nevim proc, Fred nadsene vykrikoval, hippie place, hipiee here, hipiee there, hipiee man, hipiee woman, hipiee child piing at sidewalk...*POKRCENI RAMENY*]. U pultu jsme si rekli o VELKOU porci ja Kung Pao Chicken, Kuba nejake brokovnice s veprovym. Jidlo jsme zporadali pred Arthurovym truhlarstvim [sousedi s nami demolovanym domem] a meli jsme s nim [s jidlem] rtochu problemy. Ja jsem nasel, castecne po chuti, jednu cellou chilli papricku, coz se rozhodne na palivosti jidla nemohlo nepodepsat. Kuba to sporadal rychleji nez ja a pak se rychle pokousel usnout na matraci. A tedka je mu blbe. Cestou zpatky jsme stali na cervene vedle americkeho policajta na Harrrrrleyi. Pak na to slapnul a zmizel za obzorem. Nastesti. Dneska jsme si nesli zakajakovat, protoze Kuba se necitil ve sve kuzi a ja se zakecal na ICQ. Povecereli jsme zelnacku ze vcerejska, splachli to zmrzlinou a tecku jsme dali poslednim kouskem z Alexova narozeninoveho dortu. A mame deset hodin.

Patek v Berkeley (15.7)
Vstavani dle zabehaneho harmonogramu. (To mi pripomina, ze jsme si zase zabehli nadherny cas pod 18 minut a zpotili se jako mysi). Zabehany harmonogram pokracuje: sprcha, tremi auty do NOAH's, snidane (potkali jsme Kathy&Dicka) a drive do Oaklandu. V pul devate jsme na miste, jeste doposlechneme konec pisnicky z CD a hura do tovarny! Diru kolem okna jsme zvetsili natolik, aby ji mohl projit pripadny slon a zarovnali sadrokarton, aby se na drevenou vzperu dal prisroubovat novy sadrokarton. Vytahli jsme oba zachody a v hornim byte jsme vytrhali linoleum. V jedenact, kdyz jsme byli zrovna v nejlepsim trhani, za nami prisel Larry. Rekli jsme si mu o dalsi praci, protoze Arthuro byl kdesi pryc. Nas boss nam doporucil jenom ze si muzem dat casny obed. To bylo volani, jemuz jsme nemohli odolat. Vratili jsme se drive, jako ze jsme meli hodinovou prestavku na obed ale nejen ze se neobjevil Arthuro, dokonce zmizelo i Fredericovo auto... Doufam, ze vam nemusim licit, jak jsme byli zoufali, ze nemame nic na praci. Ze sameho zoufalstvi jsme se natahli na matraci s vyhledem na silnici a jako jeden opusteny pes jsme vyhlizeli [ne,ne, ne! zradlo uz ne] naseho chlebodarce. Chlebodarce Arthuro se neobjevil, ale vratil se Larry kteremuzto titul chl;ebodarce prislusi snad jeste vice nez zamestnavateli. Tentokrat nam rekl, ze mame sbalit naradi, skoncit drive a muzeme vyrazit do Berkeley. Uklidili jsme naradi a uz jsme byli na odchodu, kdyz konecne prijel Arthuro. Schvalil nam nase tendence sbalit se, ale jeste nas vzal do HOME DEPOT, velkeho obchodu na staveni domu, zahrad a garazi. Cestou jeste zastavil v jedne ze zapadlych Oaklandskych ulicek a nadsene nam ukazoval auto pokryte lebkami, vystrilenymi patronami, anglicaky, motherboardy a reklamami na prvni kostel cokoladoveho martini (=o. Nakoupili jsme rukavice, bryle (Arthuro rika "gogls"= googles), smetak, stresni okno a jeste par tramku. Vse jsme naskladali do Arthurova trucku ("tady je misto na televizi, ale ja jsem ji nikdy nepotreboval, tady je kompas, teplomer, radio ma misto na sest CD najednou, ovladani hlasitosti na volantu, sest mist a nad zadni napravou zabudovanou skrinku na naradi..."). Po ceste zpet jsme jeste videli sidlo PIXAR Studios, tvurce Hleda se Nemo, The Incredibles a vubec vseho animovaneho, co neudel Disney nebo DreamWorks. Zvenci to vypada na velky hangar, ale uvnitr je natriskano pocitaci az na pudu. Slozili jsme material a zamkli ho do jednoho z bytu. A... hura z tovarny! Nasim oblibenym peskobusem cislo dva jsme vyrazili smerem Universita Berkeley. Pokud nekomu nahodou toto jmeno nic nerika, tak Berkleyska univerzita je, jak rika Larry, stejne jako Karlova, jednou ze svetove znamych univerzit PLUS zde, prave zde zacalo v sedesatych cele hnuti hippies. V prubehu cesty se z klasickych zaprasenych Oaklandskych delnickych domku staly domy vyssi, Berkeleyske a prodchnute jakousi atmosferou. Po Telegraph street plne studentskych stanku se suveniry jsme dosli az do arealu univerzity. Spousta mladych lidi, stromy, zelena trava, budovy, co se tvari stare a svetaznale a take... kostry. Kostry kol v ruznem stadiu rozkladu. Od byciklu, kteremu chybi jen predni naprava az po supy ohlodany a sluncem vybeleny ram. V chvilce ticha jsme svorne zavzpominali na sve studentske uspechy/neuspechy [*nehodici se skrtni] a obratili kroky zpet. Rozhodnuti nevracet se zpatky stejnou cestou, ale jit ulici rovnobeznou s Telegraph street nam prineslo pohled na uzasne auto predelane na rybu na kolech. S jistou ulevou jsem zjistil, ze nasemu Milaskovi se nic podobneho nestalo, takze jsme se vratili klasickou cestou po freewayi a ne plavmo pres zatoku. Vecereli jsme u mexikancu, tentokrat o neco slavnostneji, Larry pozval starostu San Rafael i s celou rodinou, coz zahrnovalo dva teenagery. S patnactiletym synem jsme si nejak rozumeli, jeho mladsi sestra byla o neco zamlklejsi. Ale kdyz v zaveru vecere nepritomne pocukrovala zbyvajici tortilly, dokonale jsme si vsichni ctyri rozumeli. Po navratu zpet jsme se sli jeste koukat na hvezdicky k Dougovi a Angie a videli jsme giganticky Mesic i ctyri mesice Jupitera. Pavla usnula na lavice a kdyz spadla dolu velmi se divila ze zamlada se dokazala pohodlne vyspat na lavicce na zeleznicni zastavce a ted tohle... Vzali jsme to jako varovani a sli radsi spat do posteli.

Sobota s andeli
Vstali jsme neco po pul devate a ke snidani Larry udelal wafle. My kluci, co spolu mluvime (Kuba+ja) jsme se oblekli do cyklistickeho a s patricnou vybavou jsme vyrazili smer Angel island. To uz bylo kolm jedenacte. Potrebovali jsme se dostat do Tiburonskeho ferry pristavu, ale ja jsem v Larkspurskem pristavisti nabyl dojmu, ze jsme na miste a ze odsud bychom mohli chytit spravne ferry. Kuba mi to vysvetlil [vytmavil by bylo prihodnejsi...] a ujmul se mapy jakozto odznaku veleni[.jednou sem navigator, tak jakepak copak]. Protahnul nas zkusene skrz Sir Francis Drake boulevarem, krosli jsme nejaky zaliv a skrz rodinou zastavbu, kde nam jedna pani se tremi detmi ochotne napovedela cestu jsme najeli na dlouhou vlnitou cestu podel pobrezi smerem na Tiburon. Trochu nas tlacil cas, tak jsme slapli do pedalu a posledni usek pred pristavistem jsme ve scene jako z filmu zavodili s lodi mirici do pristavu. dve minuty pred odjezdem jsme celi udychani a zpoceni cekali na molu a tvarili se jako dobyvatele ztracene archy. Za prevoz nas i s koly jsme cvakli kazdy jedenact tech zelenych papirku s usmevavymi presidenty. Kola jsme soupli do stojany na pridi a z vrchni paluby jsme pak sledovali blizici se Angel island. Ostrov to je krasny zeleny, umisteny zhruba uprostred SF zatoky, jejimz sperkem je zvan a obvodova cesta je dlouha osm mil. Coz pro nas kolare nebyla vubec zadna vyzva, takze jsme se pomalym popojizdenim, kochajice se vyhledy, posunovali zhruba stejne rychle jako dva panove, co tam byli pesky a tahli s sebou draka, ktery jim moc nechtel litat. Asi to byl podzemni drak. Na Angel islandu bylo imigracni stredisko, skrz ktere putovali do Noveho sveta uprchlici ze zapadu, co uz je vychodem, Asie, tedy hlavne cinani. Byli na ostrove ubytovani dokud se nezjistila jejich totoznost (nedovedu si predstavit jak) a popripade byli drzeni v karantene. Na ostrove byly tri baterie rychlopalnych del na ochranu zalivu a taky kasarna s ohromnym mnozstvim vojaku, kteri tu cekali na nalodeni behem druhe svetove valky. Od 1942 zde byli souzeni a mozna i vezneni valecni zajatci. Nad SF bylo tolik mlhy, ze jenom vysilac na Twin Peak z ni vycuhoval, ale behem nasi pulhodinove prestavky na vyhledu mlha opadla a my videli SFranciske mrakodrapy v cele jejich krase. A mimo toho i dve oooobrvske nakladni lode plovouci z Oaklandu do Kdesi-Kamsi. Nalodili jsme se do predposledniho ferry, odrazejiciho v 1620 a trochu jinou, kratsi cestou jsme mirili domu. Za zminku stoji rozhodne "zastavka pred bazinou". To co jsem [.jsi, ja sem ti to rikal ze to tunel nebude] milne na mape cetl jako tunel pro cyklisty byla opustena stezka pro pesi a ve skutecnosti cesta koncila bazinou s rakosim. Ale protoze vsechno spatne je k necemu dobre, nasli jsme tam hromadu ostruzin, ktere nebyly sice ouplne zrale[clovek by cekal, ze jakozto black-bearys budou cerne, ale ony byly ve fazi cerveno-cerne; asi naky novy preliv], ale presto nam ohrome prisly k duhu. K nasemu prirodou prostrenemu stolu se pridali dva japanese typci, kteri si ostruziny nejdrive vyfotili, pak natocili, dale ochutnali a pak teprve snedli (ty co jeste po nasem naletu zbyly). Domu jsme dojeli v sedm hodin, najeli jsme ctyricet mili, dosahli maximalni rychlosti 41 mph[.presneji 39,1mph; ale co je hlavni: ''dali jsme to za pouhych 3:30 cisteho casu''; porad sem si rikal, ze to bude asi tim horke, kdyz jsme dohaneli ferrya ja se v kopci nemohl dostat prez 20 na tachometru, pak sem si uvedomil, ze sem jej prenastavil zpet z km/h na Mph] a snedli jsme pet musli tycinek. Povecereli jsme "grillovanou polivku", coz je Larryho oznaceni pro kure nalozene v zelene nalevce, kterou s laskou pripravila a v nasem foru popsala Pavla. Snedli jsme jeden kousek jako chicken burger [=v housce] a druhy kousek jako hot chicken [=v rohliku]. Ja jsem se pokousel najit spojeni pro zitrejsi cestu do Exploratoria [s jistym uspechem] a divali jsme se na All president's mens. Zfilmovanou verzi watergate afery. Jeste ze nam to nakonec Larry vysvetlil, protoze jsem tentokrat na chvili usnul i ja.

nedele vylet do SF Moratoria
oprava, ExplOratoria
Ridili jsme se Krausovym pravidlem "nedelej, ze je nedele jiny den nez ty ostatni", takze me typicky Marek poranu budi se slovy: "VSTAVEJ!" [hledani veci co bych po nem v tuto pulnocni hodinu s oznacenim na budiku 8:00 hodil, me probralo] tak jsem tedy vstal, provedl hyenu, oblikl se, pristihl Marka jak hleda na webu posledni informace o nasi preprave. Rychle jsme do sebe nacpali snidani, rozloucili se s prave vstavajicim Larrym a Pavlou a frceli sme si to nasim Auti [dle vzoru kyti[kyti je lat. canabis; pozn. M+]] na ferry. Na zhruba 1500m jsme zkusili 3 CD a shodli se na Hromosvodech[jako povetsinou]. Zaparkovali jsme na poloprazdnem parkovisti, koupili si listek a stoupli na konec rady [Brno Turany-az nekdy jindy]. Asi po 15min ukotvovani lodi nas zacali poustet na palubu. Jednomyslne jsme[ja +ja] se shodli na dvojsedacce v kuzi ve vrchnim patre napravo vpredu. Nachvili jsme oba zalomili, tuto seanci jsem ale necekane prolomil ja, se slovy ''jdu se kouknout ven'' jsem zmizel, za mnou se v cestine "tynejdzra"[moji? p.M+] ozvalo cosi o proklate SF mlze. Na palube byl vitr[musel jsem jit bokem vpred,abych se vubec dostal ke spicce]a pred palubou mliko. Nahle se z mlika vylopl Angel Island, zachvili po nem male pristavni rejdarske plavidlo kvuli kteremu jsme zpomalili, a touto rychlosti [jen co noha nohu mine, jen co noha nohu mine] jsme se dopotaceli do SF ferry kotviste. Prodrali jsme se davem lidi, vzali si tiket na slevu v MUNI [nikoli Masarikova univerzita, ale mistni MHD] a vydali jsme se po Marketstreet hledajice tu spravnou konstelaci ulic, odkud pry mel jet nas autobus #30. Jelikoz ani jeden z nas nevedel, jak vypada takova SF zastavka MUNI, byli jsme nuceni ridit se instinktem["mily bratranku v teto betonove djungli se nespokoj s nicim jinym nez je schweps"]. A tak kdyz Marek uvidel jakysi autobus, asi tricitku, jali jsme se jej behem pronasledovat. Nastesti asi po trech blocich nahoru do kopce [jak jinak v SF] zahnul doprava a ihned zastavil na zastavce. Prisli jsme tak akorat vcas ['na poradnej vejprask'] a kdyz uz jsem byl jednou rukou, nohou, sandali a pulkou svych rifli v autobuse, slysim Maru jak na me vola "todle je ctyrycitka". Byl sem tedy nucen pockat na dalsi, ktery byl uz spravny. Nastoupili jsme, ukazali slevenky, zaplatili 1$ s ujistenim, ze v tomto autobuse muzeme jet nasledujicich 60min a sedli jsme si. Asi po 15 min ridic vykrikoval na cely poloprazdny autobus "tamhle je Golden gate" a maval pritom smer zaliv. Kupa pravych a nefalsovanych turistu [kazdy min jeden fotak na krku] se vyhrnula z autobusu danym smerem. Asi dalsich 10min [po kterych me Mara uklidnoval ze jsme to nemohli prece prejet, ze se kouka na svetelny panel] a opravdu tam byla nase zastavka. Usli jsme asi po jednom bloku rovne a doprava, kdyz tu Mara zvolal "Tady to znam, v tom rybnicku jsem v Midtown Madness -PC hra- zajizdel kachny!'. Prosli jsme ani ne 100 let stary anticky chram a pri pohledu na hodinky zkonstatovali, ze tech 10-15min uz na Mr.P9 pockame venku. Mr.P9 dorazil za pul hodky, coz my uz nevydrzeli a sli si hrat s ruznymi hejblatky a cinklatky a buh vi s cim vsim dalsim. Postupne jsme rozebirali kazdou vec [jenom jejich princip, naradi mi Marek zabavil uz u vchodu]. Potom jsem ale uvidel elektro koutek pres ulicku [a za hodinu koukam, Mr.P9, a cosi povida o tom ze me hledaji] scukli jsme se tedy u paradni vylevky, kam jsme hazeli kulicky, ktere nabiraly elipsoidni drahu, a male deti ty kulicky chytaly. Dali jsme si tedy sraz v 16:15 a ja sem se zase ponoril do elektro koutku a dumal, proc mi predtim rukou projelo 6A. Vina byla konstrujtera, ktery tuto hracku [stejnosmerny motorek s oddelavacimi magnety] neudelal blbuvzdornou a hlavne bezpecnou. Za nejakou chvili me z badani vyrusil Marek, ktery velel k odchodu. Padertovi nas svezli az skoro k ferry dekujeme, kde sme rychle katapultovali [bez rozlouceni a podekovani][ja se rozloucil i podekoval... p.M+]. Cesta k ferry byla kratka a tak jsme se jeste rozhodli zabrousit do mesta. V jednom shopu se spotrebni elektronikou nas prodavajici dokonce poprosil o pomoc pri sklizeni vystavenych veci na ulici, se slovy "muj kolega pracuje". Zasli jsme jeste do herny a zahral jsem si 2 kola NFS Underground I, kdyz tu Marek zase veli k odchodu ["a to jsem si jeste a ni poradne nepohral"]. Zpet k ferry se vracime rovnobeznou s Marketstreet. Marek pospicha a ja mu to rozmlouvam "vzdyt je to jen kousek, a mame na to 30min". Uspesne jsme se preplavili ferrym az k nasemu auti. Prijeli jsme domu, kde byl listecek Pavly a Larryho za se vrati za chvili a pustili jsme se do kuchteni. Domorodci se vratili zachvili. Vymenili jsme si zazitky [nase z Moratoria a jejich z hikingu]. Zatim co my jsme zacali blogging, Pavla s Larrym sli spat se slovy 'buenos nocas, amigos'